Vandr z Plešivce do Řevnic

20. 6. - 21. 6. 2003

Pátek 20. 6. 2003

Vyrazili jsme s Jimmym v pátek asi v sedm večer na lokálku do Zadní Třebaně, kterou jsme jeli do Radouše. Odtud jsme pak se zastávkou v hospodě šli pěšky na Plešivec, kde jsme měli sraz s Jacquesem a Shyannem. Začalo se stmívat a já měla hlad a neviděla na cestu. Jimmy dokonce kus cesty vlekl i můj batoh, jinak bychom asi na Plešivec dorazili až druhý den. Na Plešivci bylo více lidí, kteří tam chtěli přespat a tak jsme se přesunuli o kus dál k rozcestí, kde jsme rozdělali oheň a rozložili si spaní. Já jsem byla strašně utahaná, a tak jsem se hned odebrala spát i když jsem měla hlad. Bylo mi hrozně zima, ale nakonec jsem usnula. Kluci ještě dlouho večeřeli a hráli na kytaru.

Sobota 21. 6. 2003

Ráno jsme se šli podívat na vyhlídku z Plešivce. Bylo moc krásně! A bandité spali asi do deseti hodin.

Pak jsme se na můj nátlak rozloučili s bandity, kteří teprve začali snídat, a vyrazili na cestu směr Řevnice. Převážně jsme šli po červené a cestou jsme viděli mnoho zajímavého, třeba umělé jezírko vzniklé činností vojáků.

Nejkrásnější ovšem byly ty spousty náprstníků! Byly jich plné louky!!! V životě jsem neviděla něco tak nádherného - to množství, barvy a tvary květů...

Ale viděli jsme i mnoho dalších zajímavých rostlinek.

Do Řevnic jsme dorazili asi v půl deváté večer a skoro jsem už nemohla chodit. Na chodidle jsem pak objevila ošklivý puchýř. Ale přesto se tenhle vandr se zapíše zlatým písmem jako můj životní rekord, protože jsem za den ušla s batohem 30 kilometrů!

Jak to vidí jiní: 1. Mechanizovaná Brigáda Krále Gambrina