Výlet na Boreč

5. 3. 2005

Sobota 5. 3. 2005

Tentokrát jsme jeli poněkud dál, takže bylo třeba jet autem. Vizi mě vyzvedl na nádraží v Berouně kolem čtvrt na devět. V Praze u Vltavské jsme byli ještě před devátou a naložili jsme Adragona. Původně měla jet ještě Nichte, ale bohužel onemocněla. Sraz s druhým autem byl v Třebenicích. Sešli jsme se tedy ve složení: VIZI, ADRAGON, já, EOS, DALLILA, ANGEE a její pes Nubi. Vyrazili jsme směrem na zříceninu hradu Košťálov.

zřícenina hradu Košťálov, celkový pohledzřícenina hradu Košťálov, fotící Dallila a Adragonzřícenina hradu Košťálov, celá skupina: Dallila, Vizi, Eos, Adragon, Angee s Nubimzřícenina hradu Košťálov, detail okna

Z Košťálova jsme pokračovali dál lesem do vesničky Boreč, kde nějaký nadšenec zřejmě sbírá zajímavé autobusy.

Londýnský autobus

Z vesnice Boreč už to na kopec stejného jména bylo coby kamenem dohodil. Výstup nahoru byl celkem náročný, protože schody byly velice zledovatělé, ale nakonec jsme se na vrchol vyšplhali. Ze země tu na několika místech uniká 16°C teplý vzduch, takže v okolí se to normálně zelená a přitom jen o kousek dál už leží sníh.

místo odkud na Borči uniká asi 16°C teplý vzduchrodinka sněhuláků na Borčidíky teplému vzduchu je na Borči živý mech

Sestup z Borče byl snad ještě náročnější, zvládla jsem se dokonce vyválet ve sněhu. Prošli jsme kolem studánky a ve vesnici se usadili na odpočívadle a naobědvali se. Teď už nás čekala jen zpáteční cesta k autu.

poslední pohled na zříceninu hradu Košťálov

K autům jsme došli asi kolem čtvrté. Zašli jsme ještě do restaurace najíst se a usušit Nubiho.

Jak to vidí jiní: Dallila