Proč jsem divná?

Proč mám radši věci, kytky a zvířata než lidi?

Protože na rozdíl od lidí vědomě neubližují.

Proč se chovám jako dítě?

Protože ve mě zůstala nezkažená dětská duše. A na tom se jen tak něco nezmění! A koneckonců není to krásné? Co by jiní za to dali!

Proč nechci být hezká?

Protože krása by mi přinesla víc špatného než dobrého. Už jako malá jsem si vyvinula heslo: „Čas jsou peníze, krása potíže“. Potíže? No to je přeci jasné, okolo hezkých holek se pořád točí spousta kluků, většinou jen proto jak vypadají. A já nechci, aby mě měl někdo rád proto jak se umím namalovat a obléknout, že mám dlouhé nohy nebo velká prsa! Hledám spíš přízeň duševní než tělesnou, a tak by mi takovéhle partie vůbec nevyhovovaly. Většině moc krásných lidí, totiž Bůh ubral někde jinde. O tom jak vybrat partnera nám už povídal i učitel přírodopisu na základní škole: „Krása pomine, ale blbost je věčná“.