Tábor Veselé Bahno IV.

5. 7. 2003

29. 6. 2003 30. 6. 2003 1. 7. 2003 2. 7. 2003 3. 7. 2003 4. 7. 2003 5. 7. 2003

Sobota 5. 7. 2003

Vzbudila jsem se už něco před 4:45 a už jsem nějak nemohla usnout, tak jsem zrušila budíky na telefonech a šla se balit. Chovala jsem se jako myška, takže jsem Janu ani Jirku neprobudila. Na cestu do Plešivce jsem se vydala ještě před půl šestou. A měla jsem štěstí, přestože byl svátek měli v obchodě otevřeno už od rána, takže jsem si nakoupila jídlo na celou cestu. Z Plešivce vlak odjel celkem načas, oproti odjezdu v 7:02 měl asi jen dvě minuty zpoždění. Cestou se ale zpoždění zvětšilo, takže jsem měla strach, že mi v Bratislavě ujede přípoj. Měla jsem totiž jen deset minut na přestup na EC vlak Hungaria, který mi jel přímo do Prahy, bohužel jen do Holešovic. Skoro celou cestu jsem seděla v kupé s Němcem, který si pořád chtěl povídat. Ze začátku jsme se trochu anglicky bavili, ale mě to moc nešlo a neměla jsem moc na povídání chuť. Mé myšlenky se točily kolem rozchodu s Jimmym, se kterým jsem byla dva roky a měsíc. Naštěstí mu nakonec došlo, že si s ním moc povídat nechci. Do Prahy jsme dojeli trochu se zpožděním, ale protože jsem měla asi hodinu na cestu na Hlavní nádraží, tak mi to vůbec nevadilo. Díky mobilu jsem pozvala Jimmyho na večer k nám na návštěvu, abych se s ním rozešla. Domů jsem přijela kolem 19. hodiny a rodiče byli skoro zaskočeni, co tu dělám tak brzo. Od mámy jsem si vyslechla spoustu výčitek, že klidně hodím dva roky života za hlavu. Přemýšlela jsem o vztahu s Jimmym vlastně celou cestu vlakem domů a už jsem se rozhodla. Při jednom z posledních telefonických rozhovorů před odjezdem na Slovensko jsem se ho ptala, co si myslí o našem vztahu a on řekl, že už drží jen ze setrvačnosti, protože nikdo nemáme nikoho jiného. Máma mi ten rozchod jen ztížila výčitkami a vnutila mi pocit viny. Takže místo důstojného rozhovoru jsem se kvůli tomu napřed rozbrečela, a pak jsem ze sebe vyklopila, že jsem se zamilovala. A co na to on? Prohodil jen: „Tak to mám asi smůlu“. A vůbec se ho to nedotklo - nebo to spíš nedal znát. Čekala jsem, že bude třeba smutný nebo zaskočený, ale on nic. Tak jsem na to navedla řeč a dozvěděla jsem se, že jsem mu to vlastně usnadnila. Náš vztah by prý stejně brzy dospěl do stavu, kdy by si musel vybrat mezi bandou (kamarády) a mnou a prý by si vybral bandu. A pro mě by vlastně bylo horší být ta opuštěná. Dohodli jsme se, že zůstaneme kamarádi. Jimmy si pak dal pivo a hned se s kamarády domluvil, že zajdou po víkendu někam do hospody. Noc jsem sice strávila na gauči, ale byla jsem spokojená.

<< < > >>