U moře v chorvatském Živogošče

23. 8. 2003

21. 8. 2003 22. 8. 2003 23. 8. 2003 24. 8. 2003 25. 8. 2003 26. 8. 2003 27. 8. 2003 28. 8. 2003 29. 8. 2003 30. 8. 2003 31. 8. 2003

<< < > >>

Sobota 23. 8. 2003

Vzbudili jsme se zimou okolo druhé v noci, navlíkla jsem na sebe kalhoty, mikinu a přikryla se bundou. Pak jsem konečně zase usnula. Vzbudil mě až ráno kolem půl šesté táta, že mám už vstávat. V 5:50 jsme už byli ve Splitu, tentokrát o 10 minut dřív. Nasnídali jsme se, dali věci do úschovny a vyrazili na prohlídku města. Split je o hodně zajímavější než Zagreb. Je tam přístav, krásné staré město, postavené na pozůstatcích Diokleciánova paláce. Prošli jsme si všechny památky a navštívili i ovocný a rybí trh. Poprvé jsme si zde také dali skvělou místní zmrzlinu.

V 10:15 jsme se zařadili do fronty před úschovnou, kterou jsme naštěstí stihli vystát. Doběhli jsme k autobusu, koupili lístky, naložili batohy a kupodivu si ještě sedli. Za Splitem byla příšerná dopravní zácpa, takže se cesta dost protáhla. Psala jsem deník, koukala z okna na moře a pak opět usnula horkem.

Vystoupili jsme kousek od kempu a bez problémů jsme se ubytovali a naobědvali. Pak jsme si všimli divného mraku, který zakrýval slunce, tak že mělo barvu skoro jako když zapadá. Táta šel na průzkum a zjistil, že asi 50 metrů od recepce na druhé straně silnice je lesní požár, pak přijeli hasiči (chorvatsky se jmenují „Vatrogasci“) z celého širého okolí a také hasicí letadla. My ostatní jsme se šly také podívat, ale plameny jsme už neviděly. Začala jsemm fotit hasiče, letadla jak hasí a kouřem ztemnělé slunce. Šla jsem se s mámou vykoupat a viděly jsme, jak letadla nabírají v moři vodu. Pak jsem chodila s tátou a fotila letadla všude možně. Kouř značně zhoustl, dokonce jsme pak nad kempem přes silnici viděli a vyfotili plameny šlehající vysoko nad jehličnany.

Pak jsem chodila chvíli sama kolem moře, až jsem potkala tátu. Tak jsem se dozvěděla, že máma se Zdenou mezitím evakuovaly stan a přesunuly se za čistým vzduchem k vodě. Pořád jsme je hledali tam, kde byli ostatní, a běhali za nimi jako šašci.

(První dvě z těchto čtyř fotografií vyšly dne 19. 9. 2003 v Denících Bohemia u článku: „Lidi, balte se, hoří! sylšeli turisté v Chorvatsku“, který napsala moje sestra Zdena.)

Nakonec jsme je potkali úplně náhodou a kvůli hysterické Zdeně jsme přenesli věci nahoru k silnici, kde nás měly odvézt autobusy za čerstvým vzduchem. Šli jsme tedy s tátou ještě pro všechno jídlo do stanu. Protože nám máma odmítla dát tašku, tak jsme to naložili do škopku a kýble. Autobusem nás odvezli do Drveniku, kde nás bez informací vyhodili z autobusu u moře. Delegáti byli bůhví kde a my vůbec nevěděli, co bude dál. Nebavilo mě sedět na zadku, když 2 metry kolem mě jezdily autobusy a auta, tak jsem se šla koupat.

V moři jsem vydržela až do příjezdu autobusu kolem půl osmé. To mě táta vyhnal z vody, ať se jdu osprchovat, převlíct aby mi ten autobus neujel. Dovezli nás zpátky do potemnělého kempu, kde jsme se nastěhovali zpět do svého stanu. Já jediná měla hlad! Vzala jsem si chleba s paštikou a ostatní si smlsli jen na věnečkách. Pak jsme šli špinaví spát do nepovlečených postelí, protože nešla elektřina, neviděli jsme ani na krok, takže jsme se nemohli ani umýt.

<< < > >>