U moře v chorvatském Živogošče

30. 8. 2003

21. 8. 2003 22. 8. 2003 23. 8. 2003 24. 8. 2003 25. 8. 2003 26. 8. 2003 27. 8. 2003 28. 8. 2003 29. 8. 2003 30. 8. 2003 31. 8. 2003

<< < > >>

Sobota 30. 8. 2003

Ráno nás vzbudilo horko, já jsem hned vstala a začala balit. Před snídaní jsem ještě šla udělat pár obrázků.

Na snídani jsme šli o půl hodiny dřív než obvykle, už v osm. Ještě neměli nic připraveno, ale i tak jsme se najedli včas. Ještě než nám donesli jídlo, šla jsem s tátou koupit čtyři chleby na cestu. Naštěstí na nás ještě nějaký vyšel. K snídani jsme měli omeletu. Pak jsme jen došli před stan pro věci a spěchali na autobus, který jsme nevěděli, kdy jede.

Měli jsme štěstí a krátce po deváté nás naložil autobus a tak jsme se dostali do Omiše. Hledali jsme místo na odložení batohů, došli k řece, kde nám místní nabídl projížďku na lodi kaňonem po řece za 30 kun. Věci nám uschoval, a dokonce jsme ušetřili, protože táta už měl jen 110 kun. Projížďka byla pěkná, všude kolem vysoké hory a nádherná řeka. U vodního mlýna na konci 7 km dlouhé trasy byla hodinová přestávka. Tu jsme vyžili k procházce kolem řeky, kde jsme také objevili fíky, a k vykoupání se ve sladké, ale ledové vodě. Jen zbabělec táta do vody nevlezl. Byla to paráda, řeka Cetina totiž celkem dost teče, takže jsem využila přírodního plaveckého trenažéru. U mlýna byly všude upoutávky na rafting a canyoning.

V Omiši jsme si vyzvedli batohy, našli místo vhodné k sezení a naobědvali se. Pak jsem šla s tátou na prohlídku města, vylezli jsme na hrad, obešli jsme oba kostelíky a podívali se na pláž a most.

Pak jsme hlídali batohy a na prohlídku šla máma se Zdenou. Když se vrátily, tak jsme naložili batohy na záda, koupili si zmrzlinu a šli čekat na autobus. Jeli jsme MHD Omiš-Split, takže nás cesta vyšla na pouhých 40 kun a hlavně jsme neplatili za batohy. Vystoupili jsme totálně odvaření, protože bus stál snad na každých světlech, která jsme projížděli. Ale přežili jsme a přesunuli jsme se do parku nad Diokleciánivým palácem, kde byly fontány. Máma se Zdenou šly natáčet, táta na nádraží pro vodu a mě nezbylo nic jiného než hlídat věci. Pořád kolem jezdila troubící auta plná svatebčanů. Pak přišli postupně ostatní a já s tátou jsem vyrazila podívat se do kostela a koupit zmrzlinu. V kostele bylo zrovna plno svatebčanů, takže jsme šli napřed na zmrzlinu a doufali, že se to mezitím zlepší, což se i stalo. Kostel byl opravdu nádherný! Pak jsme vystřídali mámu se Zdenou v hlídání a ony šly na trh. Koupily nektarinky a štrůdl.

Pak jsme letěli na nádraží, kde už byly davy lidí. Přijel vlak, zabrali jsme kupé a pak někdo přišel, že má místenku a my jsme se stěhovali do kupé vedle; to se opakovalo asi třikrát. Nakonec to vypadalo, že budeme sami, ale pak se vlak nějak naplnil a přisedl si k nám otec s dítětem, pak místo něj dva kluci. Takže jsme jeli v plném kupé skoro celou noc.

<< < > >>