Trips about Prešov

27. 6. 2003

26. 6. 2003 27. 6. 2003 28. 6. 2003

Friday 27. 6. 2003

Ráno jsme se rozhodly, že vyrazíme do jeskyně, kterou mámě včera doporučili slovenští kolegové z Prešova. Autobusem jsme dojely do Lipovců pri Prešove a odtud pěšky k jaskyni Zlá Diera. Jeskyně je zpřístupněná teprve nedávno. Kousek od vchodu stojí dřevěná bouda, zastřešená studánka a všude jsou zábradlí ze dřeva, aby lidé nechodili mimo cesty. Všechno je to dílem speleologické skupiny, která se o všechno stará! Proč nejsme na Tetíně taky tak akční? V boudě byly dvě holky, zjevně studentky vysokých škol, které klidně udělaly prohlídku jen pro nás dvě! Byl totiž den, kdy na školách děti dostávají vysvědčení, a tak bylo velmi nepravděpodobné, že by přišli nějací další turisté. Každá jsme dostaly helmu a do ruky karbidku a šlo se... Půjčit se dá ale klidně i bunda, když člověk nic na sebe nemá. Jeskyně je úžasná, není moc velká a prohlídka je velký zážitek, zvlášť pro lidi, co byli akorát ve zpřístupněných elektřinou osvětlených jeskyních. Nafotila jsem pár obrázků, ale chtěla bych se sem podívat ještě znovu! Prý mají ještě nějakou další část, na kterou je už potřeba overal... no zkrátka sem musím ještě alespoň jednou!

Po vylezení jsme si koupily pohledy a poptaly se na cestu k Lačnovskému kaňonu. Chvíli jsme čekaly pod střechou, protože začalo pršet, ale pak jsme vyrazily. Už cestou do Lačnova začalo pršet, ale zase přestalo, takže jsme si šli vesničku prohlédnout. Obešli jsme kostel a pak jsme se vydaly ještě ke kapličce na kopec kvůli výhledu.

Pak jsme se už vydali ke kaňonu. Cestou jsme šli přes krásnou louku se spoustou kytiček. Kaňon byl krásný, jen škoda, že nebyla voda :-((. No ale na druhou stranu brodit by se mi asi nechtělo... Nejvíc mě mrzí, že se tam nedalo vlastně nic vyfotit. Došly jsme napůl bez značek do vesnice Šindliar a protože jsme měly dost času než pojede autobus, tak jsme se vydali hledat minerální prameny zakreslené v mapě. První pramen - Sultánka byl pod stříškou hned u místa, kde jsme přišli na silnici. Ke druhému prameni - Salvátorovi jsme šli kousek po silnici do kopce. Tenhle byl mnohem zajímavější, byly to totiž dva prameny, která vyvěrají asi tři metry od sebe, ale mají diametrálně odlišné složení a podle mě i chuť.

Autobusem jsem se vrátily zpátky do Prešova a musely jsme se rozhodnout jestli půjdeme celkem na dva hrady nebo raději jen na jeden a kalvárii v Prešově. Zvítězily hrady a po krátkém studiu jízdních řádů jsme se rozhodly, že pojedeme navštívit Šarišský hrad. Vlakem jsem dojely do Veľkého Šariše a zjistily jsme, že musíme pořádně máknout - směrovka na hrad totiž tvrdila, že cesta trvá 1 hodinu a 45 minut a my měly jen něco přes 2 hodiny času do posledního vlaku! Tak jsme opravdu spěchaly a ani nevím, jak jsme se ocitly na tom hradě tak brzo. Každopádně jsme prohlížením zbytků věží ztratily určitě čtvrt hodinku. Kdyby byl čas, tak by se hrad dal prohlížet klidně i hodinu! Zpáteční cestu jsme velice zkrátily použitím neznačené cesty, jinak bychom po značce zase obcházely celý kopec.

Vlak jsme nakonec úplně krásně stihly. Po příjezdu do Prešova jsme se rozhodly, že musíme jít na nákup do Tesca, protože jsme nějak neodhadly spotřebu peněz a tam se dalo platit kartou. Dobře jsme si nakoupily, došly jsme do penzionu, navečeřely se, vysprchovaly a šly spát.

<< < > >>