Tábor na Novém hradě u Hanušovic

10. 7. 2003

9. 7. 2003 10. 7. 2003 11. 7. 2003 12. 7. 2003 13. 7. 2003

Čtvrtek 10. 7. 2003

Šla jsem ráno s Monikou a Katkou k vodopádu, ony se šly mýt a já jsem šla pomáhat s nošením kanystrů s vodou. Jenže začalo strašně pršet a holky byly ještě neoblečené po umytí, tak jsem vzala oba kanystry a dovlekla je sama až do tábora. Pěkně jsem promokla a ještě asi dva dny mě bolely ruce a krk. Naštěstí mi Tomáš půjčil suchou mikinu, protože já měla na sobě svetr i mikinu a oboje pěkně zmoklo. Jako obvykle i další dny jsme vlastně den zahájili až obědem. Odpoledne jsme pak my holky nějakou dobu vytrhávaly dřeviny rostoucí v hradbách, aby nezničily hrad. Kluci zase snášeli dřevo z polomů, které způsobila nedávná vichřice. K večeru jsme se pak vydali na louky ke Kopřivné. Okolo bylo hrozně moc malin, takže se cesta poněkud protáhla. Nakonec jsme dorazili, kam jsme chtěli, ale louky byly dost neposečené, takže k tančení dervišských tanců nebylo moc místa - jen takový malý plácek s krátkou trávou. A co to vlastně je zač? Člověk má jednu ruku nataženou, zvednutou a sleduje ji očima, druhou má nataženou směrem dozadu. Celkově je člověk něco jako vrtule a točí se a točí, pořád rychleji až to neustojí a skácí se do trávy. Derviši se prý jednou rukou „drží“ nebe a druhou země, mají tedy ještě hůlku o kterou se opírají, ale stejně vydrží takhle tancovat prý hrozně dlouho! Když se všichni dosytosti zatočili, tak jsme šli do Kopřivné do hospody. Jenže ouha - bylo zavřeno! Někdo z vesnice nám poradil, kde zaklepat na paní hospodskou, takže jsme se dočkali vytouženého piva. Na zpáteční cestě jsme pak zpívali, dokonce i ti, kteří normálně nechtějí a to jsme měli každý jen jedno pivo!

<< < > >>