Tábor na Novém hradě u Hanušovic

12. 7. 2003

9. 7. 2003 10. 7. 2003 11. 7. 2003 12. 7. 2003 13. 7. 2003

Sobota 12. 7. 2003

K ránu mě probudil kdosi běžící spát do bašty kvůli dešti. Spacák, věci a karimatku od ohně si odnesl i Tom. Byla jsem ráda, že se mu nic nestalo a čekala jsem nějakou reakci, ale úplně mě ignoroval. Ráno mě překvapilo, když mě probudil, jestli s ním tedy jedu do toho Přerova. A přestože jsem ho původně chtěla poslat někam, že mě bolí hlava (mučila mě ještě celé dopoledne), tak jsem na nabídku přistoupila. Byla jsem zvědavá, co mi řekne za výmluvu na večer a tak jsem se přímo zeptala. Prý, že se zakecal a pak už se mu nechtělo jít někam mezi spící lidi hledat svůj spacák a tak se zabalil do celty a usnul... Co si o tom mám myslet? Že mě opustil, když mi nebylo dobře, to je pro mě dostatečné znamení, že něco není v pořádku. Ráno jsme se tedy sbalili a vyrazili do Přerova dozařídit Tomův zájezd do Slovinska, nemusela jsem jet, jenže v táboře bych se asi nudila a především pořád něčím cpala. Když jsme vše vyřídili, šli jsme si prohlédnout Přerov, je to docela pěkné město. Na lavičce u řeky pak ze sebe vysoukal, něco jako, že nemůže mou lásku opětovat a že mě nechce na rok vázat, když pojede studovat do Německa. A že tedy budeme jen kamarádi. Bylo mi trochu smutno, ale nebylo pro mě zas tak moc těžké se s rozchodem po večerní příhodě smířit. K večeru jsme dorazili do tábora a shledali, že odjelo ještě víc lidí, než původně mělo. Potmě jsme pak ještě na ohni pekli makrely - mňam!

<< < > >>