Tábor na Novém hradě u Hanušovic

11. 7. 2003

9. 7. 2003 10. 7. 2003 11. 7. 2003 12. 7. 2003 13. 7. 2003

Pátek 11. 7. 2003

Ráno jsme cvičili opět jógu a z dopoledne už nebylo nic. Celý tento den se nesl v duchu v příprav na pravou indiánskou saunu. Takže kluci snášeli kameny a dřevo na hranici, natáhli plachty, spacáky i karimatky přes vyspravenou konstrukci sauny. Taky jsme uklízeli další naštípané dřevo do bašty a opravovali boudu po vpádu zlodějů. Někdy večer, už skoro za tmy, byla konečně zapálena hranice s kameny. Hořela snad tři hodiny, aby byly kameny do ruda rozpálené. To teplo ohně mě dokonce přimělo vzít si poprvé a naposledy kraťasy - ostatní zírali jak můžu stát tak blízko ohně. Mě teplo a horko moc nevadí, zato zima hrozně! Když se vrátila Ola s Luckou, tak jsme odložili oblečení a namačkali se do sauny. Tomáš na lopatě donesl asi čtyři kameny, pak zalezl a utěsnil vchod do sauny. Kameny posypal bylinkami a to moc krásně to vonělo. Pak je polil vodou a začali jsme se potit... Jenže indiánská sauna není jen pocení - je to obřad. Napřed jsme říkali koho chceme do sauny pozvat a ostatní vždy odpovídali „ať je zván“, pak přišla mini zvuková meditace, kdy každý něco broukal a vznikl z toho zajímavý zvuk. Nejlépe se prosadila písnička „Don't worry be happy“. Pak jsme vyjmenovávali, čeho se chceme zbavit, co chceme v sauně nechat - třeba nemoci ale i špatné vlastnosti a ostatní to vždy schválili „ať odejde“. Pak se zase broukalo a přišla další várka kamenů, jenže ty dopravovala Lucka, která jediná zůstala venku, takže na nich byl popel. A popel začal strašně čoudit, takže jsme museli hodně větrat. Lepší to nebylo ani po bylinkách a vodě. První se špatně dýchalo Monice, takže se přesunula k východu a dýchala škvírami pod plachtami. Brzy jsem jí následovala já a Ola. Skoro hned poté se to zvrhlo v hromadný úprk ven. Lidi, co zažili saunu na hradě už předtím říkali, že normálně je to v pohodě, že tohle je kvůli tomu popelu a že se napodruhé nemělo dávat tolik kamenů. V sauně bylo opravdu strašně, ne vedro, ale nedalo se prostě dýchat, jak byl vzduch plný kouře a nebyl tam kyslík. Vylezli jsme tedy ven a polévali se studenou vodou z kanystrů a sušili se u ohně. Mě bylo ze sauny opravdu zle - strašně mě bolela hlava. Monika mi poradila, že si mám kroužit prsty po spáncích, ale ani tohle nepomohlo :-((. Nevím proč se mi to stalo, možná kvůli nedostatku kyslíku nebo kdoví, co tam bylo v tom kouři. Každopádně mě snad takhle moc nikdy hlava nebolela! Když jsem se dost nahřála u ohně, tak jsem chtěla jít spát, ale Tom se někam vypařil. Pak se ale všichni uložili k spánku u ohně a já jsem šla taky spát. Z karimatky jsem sesunula Tomovy věci na stranu a zavrtala jsem se do spacáku. Jenže mě příšerně bolela hlava a byla mi zima. Tak jsem ležela a přemýšlela, co je s Tomem. Nejdřív jsem o něj měla strach, ale pak mi přišlo, že slyším hlasy a došlo mi, že to asi bude Tom a Martina za baštou, protože s ní jsem ho viděla naposledy. Původně jsem je chtěla jít vyrušit, ale pak jsem to zavrhla - schválně, co bude říkat, až přijde! Nějakým zázrakem se mi nakonec podařilo usnout.

<< < > >>